Má cesta k homeopatii

Má cesta k homeopatii

 

Už jako dítě jsem byla velmi citlivá, vyšší míra citlivosti se mým životem táhne jako červená nit a právě díky ní jsem se k homeopatii dostala.

 

V dětství jsem se snadno nechala nasoukat do různých rolí, které se ode mne očekávaly, a plnila jsem je doslova i do písmene na výbornou. Netrpěla jsem žádnými zvláštními neduhy, nebyla moc nemocná. Občas se mi děly věci, které nebyly normálním rozumem vysvětlitelné, táhlo mě to k jinému pohledu na svět, ale nepřikládala jsem tomu nijak zvláštní váhu. Byla jsem zaměřena především na práci a studium. V roce 2001 jsem dokončila VŠE v Praze a začala pracovat ve finančním auditu.

 

O rok později jsem řešila poměrně banální zdravotní problémy, které západní medicína "léčila" hormonálními injekcemi. Ty nezabraly a bylo mi po nich  dost zle. Uznala jsem, že tímto končí hormonální pokusy lékařů na mém těle, a začala hledat jiné přístupy. Neznala jsem tenkrát, snad kromě pití bylinkových čajů, žádné alternativní přístupy. O homeopatii jsem do té doby slyšela spíš to negativní, přesto mne to k ní tenkrát přivedlo. Na internetu jsem našla informace o různých homeopatických přístupech, oslovila mne klasická homeopatie. Tak jsem se dostala do léčby k paní Jitce Studničné.

 

Během cca 3 měsíců se nejen upravily mé zdravotní potíže, se kterými jsem do léčby přišla, ale začaly mizet i jiné fyzické i psychické symptomy. Pocítila jsem na vlastní kůži účinky léků, těšila jsem se na každý nový, na téma, které přinese. Začala jsem se vracet k sobě samé. Zahořela jsem láskou k homeopatii, četla knížky o homeopatické léčbě, psychosomatice a souvisejících tématech a otevřel se mi nový pohled na svět, sice neviditelný, ale ve kterém má vše své příčiny i následky. To vše ale bylo spíš jako hobby.

 

Velmi intenzivně jsem pracovala v auditu, práci s čísly jsem měla ráda, ale nakonec mě zdravotní problémy přivedly k její změně. No, "chytrému napověz a hloupého trkni", ale pochopila jsem. Zvolnila jsem a také věděla, čemu konkrétnímu se chci v tomto oboru věnovat.

 

Ani pak však nebylo vše úplně růžové, ale na vše jsem začala pohlížet jinak a neúnavně jsem hledala, proč se mi to vlastně všechno děje?

 

Vystudovala jsem Školu klasické astrologie, jako klient se seznámila s rodinnými konstelacemi, tradiční čínskou medicínou. Také o těchto oborech jsem mnohé načetla, abych pochopila, proč a jak fungují. A vše dále obohacovalo můj pohled na svět, souvislosti a zákonitosti v nehmotné rovině a i způsoby, jak lze vše měnit. Homeopatie u mne měla stále své místo, i když jsem původní léčbu přerušila. I tak se toho v mém životě nedělo málo...

 

Když už mi tři lidé v různých časových odstupech nezávisle na sobě řekli, že by ze mě byl dobrý homeopat, uznala jsem, že to asi není náhoda, a rozhodla jsem se pro homeopatické studium, ale vlastně jsem vůbec neměla vidinu někoho léčit.

 

Studium České školy klasické homeopatie absolutně předčilo má očekávání. Vše, co jsem do té doby načetla, zažila, nastudovala v jakoby oddělených kapitolách, do sebe zapadlo. Souvislosti jsem se naučila vnímat všude, což by měla učit každá holistická filosofie.

 

Všechny obrazy homeopatických léků si během studia studenti prožijí, což je nezbytné k tomu, aby se je u svých klientů naučili vidět. Tři roky jsem byla v homeopatické léčbě u přednášejícího této školy, pana Opelky. Pocítila jsem rozdíl v přístupu klasické a postklasické homeopatie.

 

Průběh léčby nebyl úplně jednoduchý, téměř po všech lécích u mne nastávala poměrně silná a nepříjemná homeopatická zhoršení. Ke konci studia už mnozí začínají s léčbou druhých, také jsem o tom začala uvažovat. Ale zážitky z léčby pro mě byly tak silné, že jsem si říkala, že tohle u svých klientů rozhodně způsobovat nechci, to radši homeopatii praktikovat nebudu... do léčby druhých jsem se tedy moc nehrnula.

 

Věděla jsem ale, jaké zázraky homeopatie dokáže, a nemohla jsem se toho vzdát. Hledání byť jen trochu jiného řešení a přístupu v léčbě tedy nepřestávalo... 

 

Díky Ivě a Martinu Uhlířovým, na jejichž přednášce jsem byla poprvé v lednu 2016, jsem si uvědomila, kdo skutečně jsem, jaké jsou kvality, které nesu, otevřel se mi další pohled na svět, vše získalo nové souvislosti. Naučila jsem se pracovat se záměry. Záměr přijít na to, co by šlo v homeopatické léčbě udělat jinak, aby probíhala harmoničtějším způsobem, se postupně realizoval. Hledala jsem v různých zdrojích, zkoušela působení homeopatik sama na sobě a zjistila, že jejich působení v nepatrně pozměněném podání je mnohem harmoničtější, především u citlivějších klientů. Nicméně se neztrácí účinnost ani přesnost léků, jak je popisuji v obecném pojednání o postklasické homeopatii.

 

Homeopatie je láska i studium na celý život. Nechť je nejen pro mne nástrojem, který nás vede k uzdravení skrze nalezení sebe sama, a oborem, který se dále vyvíjí a je stále otevřen novým možnostem při zachování pravdivosti a své celistvosti.

© Klára Loumová 2018