Úvod

...ke své pravé podstatě nech se vést,
homeopatické informace jsou jednou z cest...

Homeopatie patří do mého života už od roku 2002, kdy jsem poprvé na vlastní kůži pocítila účinky vysoce ředěných léků, homeopatických informací. A ano, asi to byla láska na první prožitek. Od té doby jsem v homeopatické léčbě pošla mnoha léky, obrazy dalších jsem prožila při studiu České školy klasické homeopatie, seznámila jsem se s i jinými homeopatickými směry. Přesto jsem cítila, že to vše může být ještě nějak jinak a postupně se mi i díky Ivě a Martinu Uhlířovým (thea-benodis.cz) a jejich pohledu na fungování a zákonitosti této reality otevřely úplně nové roviny možného působení homeopatie. A svůj co možná nejaktuálnější přístup uplatňuji i v práci s mými klienty.


Volné termíny konzultací naleznete zde.


Homeopatie je většinou vnímána jako léčebná metoda. Ano, svým způsobem její používání může vést k vymizení symptomů (nemoci). Naše těla s námi skrze tyto symptomy komunikují, ukazují na oblasti života, kde nemáme dobře uchopenou svou sílu, potenciál, nebo chcete-li moc, možná snad moc nad svým životem, a tělo se na tuto "ne-moc" snaží upozornit a sdělit, jakým směrem by se měla obrátit naše pozornost a žádá tím o "po-moc".


Vysoce ředěné homeopatické léky neobsahují žádné prvky, vitamíny, minerály nebo jiné chemickým rozborem identifikovatelné látky. Nesou pouze informace! Tyto informace našemu tělu poskytují instrukce či mapu, díky nimž můžeme projít a pochopit témata, kde ještě nejsme plně sami sebou, kde ještě nemáme úplně nebo správně uchopenu naši moc, resp. náš potenciál.


Úspěšná homeopatická léčba se pak pozná nejen tím, že dochází k vymizení fyzických a psychických symptomů, ale především tím, že se cítíme být více sami sebou! A i když to není měřitelná veličina, vnímám, že o tohle jde v našich životech nejvíc… být sami sebou! S tím souvisí i pocit svobody a schopností vědoměji tvořit svůj život, protože "čím je člověk svobodnější, tím je jeho vůle silnější, a je tudíž pravděpodobnější, že sám utváří svou budoucnost" (Natalja Ščerba).


Pak už ale nemůžeme vnímat homeopatii jen jako léčebnou metodu, její dosah je mnohem větší. Lze ji vnímat jako vývojový nástroj, ale i jako dobrodružství sebeobjevování. Často je tento proces velmi nenápadný a až zpětným pohledem lze zhodnotit změny, které se v našich životech udály, kam jsme se posunuli. Navíc tyto změny nejsou s působením homeopatik vždy přímo propojitelné. Vnímám, že homeopatické léky otevírají pomyslné dveře a je již na nás, zda těmito dveřmi projdeme a využijeme možnosti, které se tím otevírají.

Příběh uzavřených dvěří

Představte si sami sebe v uzavřeném prostoru, kde nejsou žádná okna ani dveře. Proč tam nejsou, nechme stranou. Jak se budete cítit? Možná Vás nejprve napadne, že asi nejste dost dobří, protože okna ani dveře nedokážete najít. Když je nenajdete, napadne Vás, že Vás možná nemají dost rádi, když Vás takhle někam zavřeli. Asi budete i ve stresu z uzavřené místnosti, možná Vás přepadne strach, že Vás fakt nemají rádi, že se nemůžete dostat ven, projevit se? V další fázi podlehnete smutku, depresi, zoufalství, beznaději, protože se zdá, že situace nemá řešení. Přes pocity "takto by to být nemělo", přejdete možná do fáze vzteku, ať už na sebe nebo na okolí, budete možná v beznaději bušit do všech stěn, zda náhodou nepovolí. Budete chtít za každou cenu pryč, prostě vyvanout, být kdekoli, hlavně ne v tomhle prostoru. Ve finále, když už Vám definitivně dojdou síly, přejdete do fáze rezignace, vzdali jste se již veškerých nadějí, vyzkoušeli jste úplně všechno, pak už možná jen čekáte, až to všechno skončí


Uvedené fáze a pocity se mohou projevovat s různou intenzitou a také se různě střídat, nakonec ale vždy přichází rezignace, nevývoj. A co se nevyvíjí a stagnuje, dříve nebo později umírá…


Tento příběh je samozřejmě pouze připodobněním, je velmi zjednodušený a velmi extrémní, ale odehrává se v našich v životech často, v různých obměnách a intenzitách, ale také na různých úrovních (v malém i velkém měřítku). Jsou v něm také nastíněné psychické obrazy (pocity) hlavních skupin homeopatických léků, skrze které procházíme. Protože psychosomatika funguje, váží se k nim pak i fyzické symptomy. Jen v běžném životě si ne vždy naše pocity plně uvědomujeme, a že něco není v pořádku, nás pak upozorní naše tělo.   


Ať již jste si pomyslné dveře zavřeli sami, vědomě či nevědomě, a ztratili klíč nebo Vám je zavřeli Vaši rodiče, předci či jakékoli vnější okolnosti, je homeopatie jednou z možností, jak je zase otevřít. A možná se v tomto "léčebném" procesu najdou takové, o kterých jsme vůbec netušili.


Vnímám, že život by měl být o nepřeberných možnostech, o vývoji, aktuálnosti, radosti, lehkosti i hravosti, zároveň by vše mělo být propojené v systém, kde spolu jednotlivé části celku harmonicky spolupracují, navazují na sebe. Tak jako když se třeba podíváte zdravý les.


A tak, když uzavřený prostor zmíněný v příkladu výše otevřete, pustíte do něj světlo a dáte mu tím možnosti, může se do něj vrátit také naděje, vývoj a život. To je důvod, proč otevřené možnosti považuji za tak důležité, je s nimi spojená svoboda i schopnost být sám sebou.


© Klára Loumová 2020